Po delší době  v našem společenském klubu zazněly operní árie. Pan Novotný účastníkům besedy ve čtvrtek 13. 6. 2013 připomenul operního zpěváka, tenoristu Beno Blachuta. Každý z nás zpěváka znal, ale rozhodně připomenutí jeho zvučného hlasu bylo milé. Vždyť v poválečné době se jeho jméno a hlavně jeho zvučným hlasem zpívané árie ze Smetanových a Dvořákových oper často ozývaly v  rádiu.

K výročí narození světoznámého spisovatele jsme v rámci celoročního projektu Poznávej klenoty své domoviny naplánovali vlakový zájezd k jeho památníku v Tatranských Matliaroch.
Počasí letošního jara nám dělalo problémy, nakonec jsme se rozhodli konat zájezd opravdu za jakéhokoliv počasí. Tak se i stalo. 4. června i přes nevlídné černé mraky a opravdu hrozivou předpověď meteorologů se nás sešlo v Košicích na nádraží „až šest“. Těšili jsme se však, že nás bylo až tolik odvážných.

Letos už po desáté, teda jubilejně jsme se sešli na zahradní slavnosti v areálu botanické zahrady UPJŠ v Košicích. Tradičně nám počasí moc nepřálo a tak jsme tradične trochu zmokli. Pro návštěvníky to ovšem byla celkem příjemná změna a tak se drobným deštíkem nedal téměř nikdo rušit.

Marie Terezie byla jediná žena - královna na českém trůně. Korunovace se konala dne 12. května 1743 tedy před 270 lety v chrámu sv. Víta v Praze. Jaká to byla sláva to jsme si vyslechli ve společenském klubu 23. 5. 2013 v úryvku z knihy Milujte královnu… od Antona Hykische. Také další úryvek, a to o konání korunovace za královnu Uherska v Bratislavě nám přečetla paní Babjáková. Přenesli jsme se tak do 18. století – doby Tereziánské. Do dnešních dnů nám připomínají tuto dobu věci, které byly zavedené tereziánskými reformami.

Přednášku o druhém československém prezidentovi Dr. Edvardu Benešovi měl 9. května 2013 v našem společenském klubu pan Čermák. Jako pamětník tehdejší doby do své přednášky vkládal vlastní vzpomínky a svůj pohled na tehdejší události.
Dr. Edvard Beneš se narodil 28. 5. 1884 – zemřel 3. 9. 1948. Prezidentem byl od roku 1935 do 1938. V letech 1940 až 1945 byl exilovým prezidentem a znovu prezidentem od roku 1945 do 1948.

Ve společenském klubu 9. května 2013 jsme si připomněli historii vzniku a dalších osudů Národního divadla v Praze. Od položení základního kamene již uplynulo 145 let a nadšení českých vlastenců, prostého českého lidu i české šlechty k vybudování divadla opravdu „národního“ dodnes obdivujeme.
Peněžní sbírky na stavbu ND byly zahájeny v roku 1851. Dostatek prostředků bylo vybráno od rozličných českých národních institucí, z charitativních bazarů, vlasteneckých spolků. Přispěl i císař František Josef, ruský car a mnoho českých šlechtických rodů a také tisíce Čechů. Pozemek na výstavbu byl zakoupen tak, aby byl na pravém břehu Vltavy s výhledem na Hradčany. Vypracováním návrhu ND byl v roku 1865 pověřen mladý,  nadaný architekt profesor Josef Zítek a v roku 1867 začaly  práce na stavbě.

Ve společenském klubu 18. dubna 2013 přednášel o době Karla IV. A Karlově univerzitě Jirka Gregorek. Přinášíme vám několik zajímavostí, které i pro většinu z nás byly neznámé.

Letošní procházka ke kapličce 28. března měla být jarní, předvelikonoční. Namísto náznaků zeleně jsme však na procházce zažili pravou zimu. To bylo vidět i na počtu účastníků. Určitě je odradilo    počasí. Ale Ti, co se prošli zasněženým lesem, vychutnali si krásné okolí kapličky, určitě nelitovali.

Po minulých besedách o českých spisovatelích, malířích, architektech jsme ve čtvrtek 7. února 2013 zavzpomínali  v klubu na dva české komiky, kteří měli společný osud. Byli herci českých divadel, scenáristy, režiséry. Nepokojná doba je donutila emigrovat. Jeden méně, druhý více se uplatnil jako herec v cizině. Po celou dobu emigrace toužili po domovu, ale opět zasáhl režim a oba se vrátili domů do vlasti až po své smrti. Životem obou nás prováděla paní Babjáková a film promítal Ing. Sedlatý. Tentokrát přišla STV natočit příspěvek do národnostního vysílání. Aspoň ve zkratce vám ukážeme atmosféru čtvrtečního odpoledne v klubu.

Malíři už dávno nemalují jako maloval on. Patřil k vyjímečným tvůrcům, jejichž dílo věrně vyjádřovalo svou dobu a předznamenalo přitom i budoucí vývoj. Ve své tvorbě ctil zdánlivě prosté vlastnosti: pravdivost, srozumitelnost a uměleckou poctivost. Byl to „umělec pro každého“, jak o něm řekl Josef Čapek. Přišli i další vynikající malíři, kreslíři, ilustrátoři zcela odlišného projevu, ale Mikoláš Aleš vždy zářil jako vzor dokonalého, ryze národního a poctivého lidového umění. A navíc, málokdo si ví představit jaký obrovský rozsah má dílo, které po něm zůstalo.