Tisk

Už vím, co budu číst - nad dílem Karla Schultze a Vladimíra Škutinu

skutina-2 Naše setkávání nad dobrou knihou a hudbou jsme tento rok ukončili v říjnu a bylo zařazeno do Dní české kultury 2013. Vybrali jsme Vladimíra Škutinu a Karla Schulze. Vladimír Škutina byl český humorista, publicista, spisovatel, autor televizních seriálů. Narodil se v roce 1931 a zemřel v roce 1995. Byl redaktorem Československé televize. Po podpisu Charty 77 byl nucen emigrovat do Švýcarska. Po sametové revoluci se vrátil.
Poprvé byl jako politický vězeň odsouzen za to, že údajně jednou v hospodě řekl, že Antonín Novotný je vůl, co ale později opravdu prohlásil. Jeho knížka pod názvem Prezidentský vězeň vypráví o věznění  autora za prezidenta A. Novotného.
Knížka Prezidentský vězeň na hradě plném bláznů je z doby jeho druhého věznění na Mírově po roce 1968.
Z doby středoškolských studií V. Škutiny pochází jeho humorná knížka Máš na hlavě zahrádku, řekli rozkošní spolužáci.
Na přebalu knihy si můžeme přečíst Poslední dopis Jiřího Voskovce: „...Vaše legrace je nadčasová a když jsem knížku četl, měl jsem pocit, že tam v těch křemencárenských lavicích sedím s Janem Werichem vedle vás… Hlavně srandu! Jsem na Vás fanda jako byl na vás fanda Jan a jsem rád, že má sranda je vaše sranda. A naopak.“
Největší popularitu dosáhl V. Škutina cyklem rozhovorů Co tomu říkáte Pane Werichu. Část pod názvem O demokracii, je skutečně nadčasová. Po této ukázce nemohla chybět písnička v podání J. Wericha.

Karel Schulz, český prozaik a novinář se narodil v r. 1899 a v únoru 1943 předčasně zemřel.
Napsal jeden dobrodružný román a mnohé povídky. Dlouho připravoval, neobyčejně důkladnými studiemi podložený, historický román o životě a díle Michelangela Bounarotiho. Ze zamýšlené trilogie zůstalo jen torzo – I. díl Kámen a bolest.
skutina-1Tato kniha je hodnocena jako vrcholné dílo českého, ne-li přímo evropského životopisného románu.
Přiblížil čtenáři dílo tohoto velikána renesanční doby především na základě životopisných děl jeho žáků a obdivovatelů z roku 1550 a 1553. K. Schulz zakotvil děj románu do historického prostředí té doby. Jen tak mohl podat skutečný obraz života Michelangela, tohoto samotáře, který šel celkem sám svou dlouhou cestou svého bouřlivého života. V románu je celá řada významných historických postav, které ovlivnily životní postoj umělce. Důležitým momentem románu je i setkání Michelangela s Leonardem da Vinci. Jejich vzájemný vztah byl velmi komplikovaný.
Michelangelo neměl ani 30 roků, když dokončil svého 5m vysokého Davida a to už měl za sebou taková díla jako Bakchus či Pietu. Čtenář se ještě dozví o plánech na hrobku pro papeže Julia II. a první díl románu končí. Je velkou škodou, že autor předčasně zemřel a tak svou plánovanou trilogii o Michelangelovi, který se dožil vysokého věku a tvořil prakticky do konce svého života, nemohl zrealizovat.
A. Chmelárová ve své anotaci ke knize píše jak četla knihu se zatajeným dechem: „Zároveň sa ma zmocňovala závisť pri čítaní – ako môže niekto takto narábať s dlátom a vytesať do kameňa svoju nesmrteľnosť, ale aj svoje túžby, radosti, ale namä bolesť a utrpenie.“
Snažili jsme se přiblížit návštěvníkům našeho setkání některá díla Michelangela obrazovou prezentací a určitým popisem těchto děl a okolnostmi, které ovlivnily jejich vznik, tak jak o tom píše K. Schulz.
Nocturno Marie od B. Richardse není hudbou z doby renesance, ale k tomuto tématu byla velice vhodná. Během ní si posluchači mohli prohlédnout obrázky a hlavně detaily maleb ze Sixtinské kaple.
Naše setkání uvedla i ukončila paní ředitelka. Ukázky četly Helena Miškufová, Michala Kučerová a Eva Balušíková. Nokturno Marie na klavír zahrála Terezka Šudáková, kterou připravila Lenka Kučerová. Obrazovou prezentaci měl na starosti Taras Kaprál a hudební nahrávky Ľudka Katová.