Tisk

Jaroslav Seifert – vzpomínka na skvělého básníka

Posted in Zprávy - Klubové akce

seifertJ. S. - spisovatel, básník, novinář a překladatel. O něm, nositeli Nobelové ceny za literaturu z roku 1984 nám přednášela Eva Balušíková. J. S. se narodil 23. září 1901 v Praze a zemřel v roce 1986. Jeho první básnická sbírka vyšla v roce 1921 Město v slzách. Během šedesáti let vytvořil rozsáhlé básnické dílo. Od proletářské poezie se dostává pod vlivem přátel k poetismu, píše verše, jenž reagují na události kolem něj a v neposlední řadě píše básně, v nichž bilancuje svůj život. Jako poslední mu v roce 1983, když je mu osmdesát dva let, vychází básnická sbírka Býti básníkem. Definitivní podobu Seifertova vzpomínání tvoří memoárová kniha Všecky krásy světa. Bez cenzurních zásahů si mohli čtenáři knihu přečíst až v roce 1992, kdy ji vydalo nakladatelství Československý spisovatel. Neoficiálně, bez úprav, kniha na přelomu 70. a 80. let 20. století vyšla pouze v samizdatu a zahraničí. J. S. pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů. S Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu, což bylo seskupení avantgardních umělců založené v roce 1920. Oficielní název byl Svaz moderní kultury Devětsil. Tato skupina se významnou měrou podílela na organizaci uměleckého života v Čechách i na Moravě. Jeho zakladateli byl Karel Teige, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura a Adolf Hoffmeister. V letech 1968 – 70 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. V době normalizace byl nucen odejít do ústraní. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou přebírala jeho dcera pro básníkův špatný zdravotní stav. O této významné události proběhla v médiích jen suchá zmínka.
My jsme si v klubu připomenuli J. S. jako básníka a spisovatele. Přečtením a přednesem úryvků nám jeho tvorba plně připomenula mistrovství jeho slova. Přečetli jsme si ukázku z jeho sbírky Vějíř Boženy Němcové, Píseň o Viktorce, z knihy Všechny krásy světa vzpomínku na Královský letohrádek: „Nad všechna města miluji své město rodné. Je to nejkrásnější město na světě“. Tak se zpovídá básník J. S ze své lásce k Praze.
Básně Jaroslava Seiferta zvláště nám Čechům žijícím na Slovensku připomínají naši krajinu. Proto na každoročním setkání Českých spolků při pietním programu na Symbolickém hřbitově jedna z jeho básní zazněla a věru nejeden z nás měl slzu v oku.

Píseň o rodné zemi

Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta  země, která vlastí je ti,
krásná jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž  nůž jsi vložil k rukojeti.

Stokrát zklamán, rady nevěda si,
znovu vždycky navracíš se  domů,
stokrát zklamán, rady nevěda si,
k zemi bohaté a plné  krásy,
k chudé jako jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
těžká, těžká jako vlastní vina
- není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého  spánku
padne prudce její hořká hlína.

Text: Eva Balušíková, Miluše Babjáková