Tisk

Daleká cesta má, marné volání

Posted in Zprávy - Klubové akce

DSCN3622_wByl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Kdo by neznal první verše slavné Máchovy básně Máj? I když byl už poslední májový den sešlo se nás v našem klubu hodně. Letos totiž uplynulo 100 let od odhalení mistrovského díla - sochy K. H. Máchy, jejímž autorem je neméně slavný český sochař Josef Václav Myslbek. V Petřínských sadech v Praze byla odhalena 16. 6. 1912.  A tuto skutečnost a vzpomínku na Máchu jsme nemohli opomenout.
Socha představuje Máchu jako růžolícího mladíka, sklánějícího se ke kytici šeříku, symbolu máje. Každý rok na 1. máje, ale i po celý rok na toto místo přicházejí lidé všech generací, aby se poklonili symbolu lásky. Přicházejí snad z romantického blouznění nebo poděkovat za lásku samotnou. Výbor Svatoboru původně uvažoval umístit tuto sochu v Litoměřicích. Myslbek zase navrhoval sochu umístit ke vchodu na Střelecký ostrov. Pražská obec nakonec navrhla Petřín a těžko bychom dnes v rušné a hlučné Praze našli lepší místo.
DSCN3625_wAby byla ta správná atmosféra vzpomínky na K. H. Máchy paní Babjáková promítla ukázky zhudebněné básně Máj, nazpívané Martou Kubišovou v Máchově kraji. Tím jsme se přenesli do romantického, zádumčivého a smutkem zavánějícího kraje, kde se odehrává děj tohoto romantického díla - kraje pod Bezdězem.
Život K. H. Máchy byl krátký – dožil se pouhých 26 let – avšak velice plodný. Nespokojená duše jej nutila k činorodé práci. Mezi svými přáteli se vyjímal jak oblečením, tak názory, ale především talentem. V době studií hrál ochotnicky v Tylově divadle, pokoušel se o dramatickou tvorbu. Byl vášnivým cestovatelem, vyhledával romantická místa, vše procestoval pěšky. Dochovalo se 115 kreseb a akvarelů ním spatřených hradů. Při tomto všem dokončil roku 1836 studia na Právnické fakultě a nastoupil jako koncipient v Litoměřicích.
Jeho milostný život? Osudovou láskou se mu stala Eleonora Šomková, se kterou se seznámil na divadelní zkoušce roku 1833. 1. října 1836 se jim narodil syn. Svatba měla být 8. listopadu 1836. Místo toho se však konal Máchův pohřeb. Zemřel po náhlém onemocnění na choleru. Za necelý rok zemřel na psotník i jeho syn. Básníkova smrt byla taková jako jeho život  – výjimečná.
102 let ležely Máchovy pozůstatky na hřbitově v Litoměřicích. V roku 1938, po Mnichovu, když hrozilo zabrání Sudet, byly Máchovy ostatky převezeny do Prahy. Zde se konal 7. května 1939 druhý pohřeb na Vyšehradském hřbitově, který se stal národní manifestací proti nacismu.
Jaké dílo zůstalo po Máchovi? Z prózy Krakonošká pouť, Večer na Bezdězu, Kat, Márinka.   Napsal také lyricko - epické povídky jako Cikáni, Mnich, Návrat. Samozřejmě báseň Máj, jediná kniha, která vyšla v 600 výtiscích za jeho života. Od té doby vyšla nesčíselněkrát, ilustrovali ji malíři Aleš, Svolinský, Zrzavý, Bouda a jiní. V básni je hodně autobiografických prvků. Nezkrotná povaha Viléma má hodně společného s básníkem. A prostředí básně – romantické, smutné, dějinami opředené – to vše od začátku navozuje tragický konec básně. Jak zakončit? Jen básní.

Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!

Miluše Babjáková