Tisk

Seznámení s dominantou Prahy - Socha sv. Václava

Posted in Zprávy - Klubové akce

Letošní akademie Českého spolku nás zavede do Prahy – stověžaté matičky měst. Abychom se na to připravili, v rámci besed společenského klubu se zaměříme na poznávání zajímavostí našeho hlavního města.
Kolikrát už každý z nás šel po Václaváku a mimoděk se zahleděl na sochu sv. Václava. Co o tomto symbolu Prahy vůbec víme?
Po osazení bronzového sousoší knížete Václava a 3 českých světců (od sochařů Josefa Václava Myslbeka a Kloučka a architekta Aloise Dryáka v roce 1912) první událostí, kdy se sešli davy lidí pod „koněm“ byl vznik první československé republiky v roce 1918. V roce 1924 přibyl k sousoší čtvrtý patron.
Sochu vnímáme jako symbol české státnosti. Právě zde, pod tímto symbolem, se davy lidí shromažďovaly v rozhodujících chvílích naší země, ale i při různých manifestacích ať už pro naši zemi smutných nebo radostných.
V roce 1918, u příležitosti národopisné slavnosti za první republiky, zle proslulé tábory lidu za německé okupace, konec 2. světové války, rozjásané prvomájové poválečné průvody, smutné manifestace „pod Václavem“ po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, několik prvních májů v normalizační Praze až po velkolepou manifestaci v roce 1989.
Opravdu toho ten svatý Václav viděl dost!
Nicméně, málokdo ví, koho zobrazují sochy svatých osobností, které stejně jako svatý Václav střeží klidný pohyb i divoké reje našich národních dějin už téměř celé století. Především jsou to také patroni Čech. Spíš jsme hádali a „dohádali jsme se ke jménům tří z nich. A to jsou mezi námi i členové spolku, jenž byli křtěni Vltavou.
S životy svatých po boku sv. Václava nás podrobně seznámila paní Hana Krajníková. Jak se dovídáme, jsou s nimi spojené významná místa našich dějin - Břevnovský a Sázavský klášter, Anežčin klášter na Starém městě, nemocnice Na Františku, Tetín, Stará Boleslav a také chrámy sv. Víta a sv. Jiří na Pražském hradě.
 
128855_4_myslbek_sv_vaclav
sochasvvaclavaprenarodnymmuseom
ven1e0140_vaclav
1/3 
start stop bwd fwd
 
Svatá Ludmila
Narodila se asi v roce 860 na hradišti Tetín. V roce 874 se stala manželkou knížete Břetislava, oba byli pokřtěni biskupem Metodějem na Velehradě. Knížecí dvůr opustila, když se dostala do sporu s nevěstou Drahomírou, matkou sv. Václava. A právě z důvodu poručenství a vlivem na svého vnuka, svatého Václava, byla v roce 921 zavražděna jeho matkou Drahomírou. Její pozůstatky jsou uloženy  v bazilice sv. Jiří v Praze. Ludmila byla umučena za křesťanské zásady, za svatou vyhlášena už v roce 1144.
Svatá Anežka
Anežka Přemyslovna, také Anežka Česká, se narodila v roce 1211 a zemřela 1282. Byla nejmladší dcerou Přemysla Otakara I. Už v dětství žila v klášteře . Přilnula  řeholím a duchovní činnosti. Už v osmi letech se stala obětí politických svatebních úvah otce, jehož cílem bylo dobré dynastické spojení. Tyto snahy však nedošly naplnění a Anežka se proto orientuje na duchovní život. V roce 1230 umírá Anežčin otec. Anežka nalézá novou náplň života. V roce 1232 na Starém městě pražském zakládá nemocnici sv. Františka, později dva kláštery - mužský bratrů sv. Františka a ženský řád sv. Kláry, kde Anežka v roce 1233 je jmenována představenou a setrvává v tomto povolání dlouhých 49 let až do své své smrti. V roce 1879 byla blahořečena a až v roce 1989, několik dní před listopadovými událostmi je papežem Janem Pavlem II. prohlášena za svatou.
Svatý Václav
Narodil se okolo roku 907 jako starší syn Vratislava I. a Drahomíry. Vychováván byl u své babičky Ludmily na Tetíně. Na Budči studoval latinu. Po smrti otce, knížete Vratislava byla jeho poručnicí   ustanovena právě babička Ludmila Ta jej vychovávala v duchu křesťanských zásad. Po jejím zavraždění převzala opatrovnictví jeho matka Drahomíra. Ze začátku své vlády podporoval křesťanskou církev. V roce 929 se podrobil římskému císaři Jindřichovi I. - Ptáčníkovi a český stát odváděl poplatky do říšské komory. Založil kostel zasvěcený saskému patronovi sv. Vítovi. Václavova politická orientace na říši se znelíbil jeho bratrovi Boleslavovi. Ten Václava pozval do svého sídla ve  Staré Boleslavi na vysvěcení kostela. Václav pozvání přijal, nic netušil o tom, že je to léčka, že jeho bratr ukládá o jeho život. Ve Staré Boleslavi byl Václav zákeřně zavražděn. Boleslav se stal českým knížetem a z jakési falešné bratrské lásky, snad z kajícnosti dal přenést Václavovy ostatky do nově postavené svatováclavské kapličky v kostele sv. Víta.
Svatý Vojtěch
Žil v roce 957 až 997. Byl druhým pražským biskupem. Vystupoval proti pohanství, obchodování s otroky, alkoholismu. Zasloužil se o rozvoj latinského písemnictví. Krátce před vyvražděním  Slavníkovců odchází ze země, život si sice zachránil, ale zemřel mučednickou smrtí když působil jako misionář mezi Prusy. V roce 993 má hlavní zásluhu na založení Břevnovského kláštera. Ostatky sv. Vojtěcha kníže Břetislav v roce 1039 převezl z Hnězdna do basiliky na Pražském hradě. Svatý Vojtěch pokřtil uherského krále Štěpána I. Vojtěch byl prohlášen za svatého v roce 999.
Svatý Prokop
Narodil se v roce 970 na zemanské tvrzi, vzdělání nabyl na Vyšehradě, stal se knězem. Vybral si poustevnický život, žil v jeskyni, kde sepsal evangeliář. Žil asketickým životem, mýtil les, obdělával půdu. Nakonec se stal opatem Sázavského kláštera. Jeho význam spočívá v tom, že v 11. století kolem sebe soustředil nositele cyrilometodějského slovanského a církevního a vytvořil z nich 3. mužskou klášterní komunitu. Zemřel v roce 1053. Za svatého byl prohlášen v roce 1204. Jeho ostatky jsou od roku 1588 uloženy v kostele Všech svatých na Pražském hradu.
Těch několik základních údajů o životě „Václavovy družiny“ z Václavského náměstí snad ve vás vzbudilo zájem o další osudy významných českých patronů.
 
Miluše Bajbáková