Tisk

Chlapci a dívky od Bobří řeky

Posted in Zprávy - Pro děti a mládež

Na samém konci prázdnin čekal na děti našich členů letní tábor s pestrým programem. Počasí nám přálo, sluníčko hřálo – někdy až velmi, ale v krásném prostředí chaty Hámor v Kokavě nad Rimavicí to nikomu nevadilo.
41 dětí a 9 vedoucích se přeneslo do knihy od Jaroslava Foglara: Hoši od Bobří řeky. Příběh vycházel  z vyprávění, kterým Rikitan – vedoucí hochů od Bobří řeky – motivoval chlapce k vytvoření klubu a ke snaze stát se lepším i  něco zajímavého u toho zažít. My jsme v našem táboře stejným příběhem motivovali všechny děti – dívky, chlapce , malé i velké.

Tento příběh se odehrával v době, kdy divoký západ přestával být divokým. A my jsem se všichni přenesli daleko na sever, kde žil na Bobří řece ve Sluneční zátoce uprostřed lesní divočiny zálesák Farell se svým malým synkem Royem.
V té době již vymírali indiáni, kteří toužili po bílých skalpech a Farell se tedy klidně mohl věnovat lovu, aniž se musel obávat rudých lidí. Žil s nimi v přátelství a v nedaleké indiánské osadě Silver Star jej vždycky rádi viděli.
Malý Roy již neměl maminku, zemřela záhy po dostavění srubu. A tak byl Roy jedinou radostí svého otce. Nebyl však rozhodně sám. Indiánské ženy naučily Roye poznávat kořeny k barvení a léčivé byliny. A jejich rudí muži jej zase učili loveckým a stopařským dovednostem, nejednou přidali i příběhy ze životů svých i svých předků. Roy rostl a sílil. Byl smělý, silný, odvážný i vytrvalý. Nebál se chodit v noci přes močál, kam se pověrčivý indián neodvážil ani za bílého dne. Vydržel celé hodiny mlčky číhat na zvěř, hladověl často den i noc. I dovednosti měl na rozdávání – brzy zdokonalil otcovy pasti a dokázal mnohé věci vyrobit jen z toho, co mu poskytla okolní divočina.
Jednoho dne našel v podkroví několik zrezivělých hřebů určených k zavěšování kůží ulovené zvěře. Umínil si, že na každý z těchto hřebů musí ulovit bobra, jedině tak dokáže své schopnosti. Lov bobrů totiž není žádná lehká práce! Vyžaduje velké obezřetnosti, námahy, vytrvalosti i chytrosti. Jak pomalu se ty hřeby plnily..
My jsme v našem táboře nahradili hřeby bílou stužkou a děti plnily úlohy za které dostávaly bobříky.  Ne pro každého byli úlohy jednoduché a některým dětem se ani nepodařilo všechny bobříky získat. Určitě jsem si ale všichni užili spoustu srandy. Děti se naučily poznávat bylinky, stopovat, šifrovat,  přežít v přírodě, střílet ze vzduchovky a luku. Dokázali odvahu – při nočních hrách. Ale také prošli velice těžkou zkouškou a tou bylo mlčení. Další  úlohou byla výroba totemů z přírodních materiálů  za kterou každý dostal bobříka zručnosti. Že naše děti mají smysl pro zodpovědnost ukázaly při lovu bobříka dobrých činů. A když  už  nám bylo opravdu hodně teplo, čekal na osvěžení bazén plný vody a potom fotbal a jiné sporty. Večer jsme si dvakrát poseděli při ohníku a zpívali písničky  ze zpěvníků. Jednou byla diskotéka venku, na které většina dětí za pomocí baterek udělala světelnou show. Nad námi bylo nebe plné  zářících a občas i padajících hvězd, což dodalo všemu kouzelnou atmosféru.

tabor_2011_01
tabor_2011_02
tabor_2011_03
tabor_2011_04
tabor_2011_05
tabor_2011_06
tabor_2011_07
tabor_2011_08
tabor_2011_09
tabor_2011_10
tabor_2011_11
tabor_2011_12
tabor_2011_13
tabor_2011_14
tabor_2011_15
tabor_2011_16
tabor_2011_17
tabor_2011_18
tabor_2011_19
tabor_2011_20
01/20 
start stop bwd fwd

Tábor byl v opravdu nádherném prostředí  v jehož okolí se nachází velké množství zajímavostí a přírodních krás. Proto jsme zařadili do programu i dva výlety. Ten první byl do Lesnického skanzenu Vydrovo, kam nás z Černého Balogu přivezla Čiernohronská železnická.  Ve skanzenu jsme šli po naučném chodníku a tak se každý /nejen děti/ dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Na druhý výlet jsme se vybrali úplně jiným směrem a to na hrad Šomoška. Cestou k němu jsme mohli vidět  Kamenné moře a vodopád – příroda je opravdu mocná čarodějka.
Na konci tábora nám bylo všem líto, že už je konec. Při všech hrách a činnostech, kterým jsme se věnovali utekl nějak velmi rychle a najednou pro nás přijel v neděli ráno autobus a my jsme museli nastoupit. Ach jo!!! A teď nezbývá než doufat, že se příští rok najde někdo, komu se bude chtít  další tábor připravit – že bych do toho opět šla? Ještě se uvidí…
A to už jsem dostala pár ohlasů od rodičů dětí, že chtějí tábor pro dospělé.. Tak nevím, nezní to špatně – vyzkoušíme?

text a foto: Jitka Smrigová
 
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Blahopřejeme

Včera 22-11-2017 : Cecílie
Dnes 23-11-2017 : Klement
Zítra 24-11-2017 : Emílie

RYCHLÝ KONTAKT

Český spolek v Košicích
Hlavná 70
040 01 Košice
tel.: 055/6255217
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes665
mod_vvisit_counterTento týden3429
mod_vvisit_counterTento měsíc30979
mod_vvisit_counterSpolu1918153
Zde: 52 navstevniku online