Tisk

Učení Jana Husa a husitská revoluce

Dne 2. března 2015 se setkali členové Místního klubu Českého spolku v Michalovcích společně se zájemci z řad občanů na dalším pokračování přednášek z české historie věnovanému 600. výročí upálení mistra Jana Husa na téma „Učení Jana Husa a husitská revoluce“ s podtitulem Mýty a skutečnosti.

Přednášející v krátkosti uvedl posluchače, pro lepší pochopení budoucích událostí, do hospodářské, sociální a společenské situace v Evropě a Českém království v období před husitskou revolucí. Pokusil se zhodnotit působení a význam mistra Jana Husa jako kazatele a teologa. Zdůraznil, že Hus nekritizoval jenom církev a šlechtu, ale i poddaný lid za to, že nežijí v souladu s Písmem svatým. Nežádal zánik nebo rozkol v církvi, žádal její nápravu a návrat k tzv. prvotní církvi, tedy k církvi bez majetku, bez množství vysokých hodnostářů. Nežádal změnu společenského systému, jenom jeho nápravu – lepší životní podmínky pro nejchudší části obyvatelstva. Nebyl zastáncem revoluce, změny chtěl prosazovat dodržováním života podle Písma svatého.

To byla ta jeho známá „pravda“. Pravdou podle Husa bylo to, co obsahuje Písmo svaté a podle toho se měli všichni chovat a v souladu s touto pravdou žít.

Po upálení mistra Jana Husa 6. července 1415 byl v českém království, mimo protestního listu 452 českých šlechticů, čtyři roky relativní klid. Ale byl to klid před bouří. Obyvatelstvo se pod vlivem potulných kazatelů radikalizovalo. Signálem pro vznik revoluce byla defenestrace pražských konšelů z oken radnice 30. června 1419. Následná smrt českého krále Václava IV. znamenala bezvládí. Uherského krále Zikmunda většina české šlechty odmítla uznat za českého krále. V krajině zavládl chaos, násilnosti, rabování a zabírání majetku církve. Stoupenci Husa byli církví vyhlášeni za kacíře a organizovaly se proti nim křížové výpravy, kterých se účastnili především Němci. Jejich účastníci se řídili heslem „Co Čech, to kacíř“ a jejich brutalita neznala mezí. Všechny utrpěly drtivou porážku. Jejich výsledkem bylo, že si Češi snad poprvé hlouběji uvědomili svoji národnost a svoji sílu, pokud se jako národ dokáží semknout, a tu se začal vytvářet po staletí rostoucí odpor proti Němcům. Porážky křížových výprav přesvědčily nepřátele husitů, že vojensky je nedokáží porazit a proto změnili taktiku. Vsadili na podporu rozbrojů mezi jednotlivými křídly husitských vojsk a výsledkem byla bitva u Lipan roku 1434, kdy mezi sebou bojovali samotní husité – umírnění proti radikálům. To byl konec husitské revoluce, ale ne husitství.

V průběhu revoluce došlo k několika významným společenským změnám. V roce 1420 byl přijat společný program, tzv. Čtyři pražské artikuly, který obsahoval:

  • přijímání podobojí – zrovnoprávnění věřících s kněžími,
  • zákaz světské vlády kněží a zábor církevního majetku – výrazné oslabení církve,
  • spravedlivé trestání smrtelných hříchů – rovnoprávné postavení před zákonem bez ohledu na stavovskou příslušnost.

V roce 1421 husitský Čáslavský sněm odmítl Zikmunda jako českého krále, čímž se postavil nad panovníka (byl to předobraz parlamentní demokracie), ustanovil dočasnou zemskou vládu skládající se ze zástupců vyšší šlechty, nižší šlechty a měšťanstva. Poprvé se tak dostali k moci měšťané a nebyla zastoupena církev.

V roce 1436 Jihlavská kompaktáta – legalizace dvojí víry – katolické a kališnické. Význam husitské revoluce spočíval především v tom, že byla výrazně oslabena moc katolické církve – byla vyloučena ze světské moci, zbavena části majetku, oslabena vznikem české kališnické církve. Také vznikl sněm se třemi stavy – základ stavovského státu. Výrazně se rozšířila čeština a vzrostla vzdělanost (husité podporovali vzdělanost i u žen). Došlo k výraznému posílení národního sebevědomí. Revoluce se stala inspirací pro další pokolení.

Přednášející upozornil také na několik ničím nepodložených mýtů o Husovi a husitském hnutí, vytvořených především v době národního obrození, např. na mýtus o tom, že Hus byl iniciátorem přijímání podobojí. Ve skutečnosti Hus nikdy toto neprosazoval. S tímto způsobem přijímání přišel kazatel Jakoubek ze Stříbra v čase, kdy byl Hus v kostnickém vězení. Tzv. spanilé jízdy, které zastánci husitství v dobách pozdějších prezentovali jako způsob šíření husitských myšlenek v sousedních nepřátelských státech, byly ve skutečnosti pro tu dobu typické vojenské výpravy za účelem získání kořisti a zničení co největšího množství majetku nepřátel, aby tak byla oslabena jejich bojeschopnost. Upálení Jana Husa nebylo příčinou husitské revoluce, byla to spíše vhodně využitá záminka. Skutečnou příčinou byly neudržitelné sociální a společenské podmínky, které v tom čase v českém státě panovaly.

Na závěr je možné konstatovat, že přednáška byla posluchači hodnocena jak po stránce obsahové, tak i formou podání velmi dobře s tím, že se těší na další obsahově související přednášku o Zikmundu Lucemburském, která se bude konat 13. dubna.

JUDr. Miroslav Schýbal

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Blahopřejeme

Včera 23-11-2017 : Klement
Dnes 24-11-2017 : Emílie
Zítra 25-11-2017 : Kateřina

RYCHLÝ KONTAKT

Český spolek v Košicích
Hlavná 70
040 01 Košice
tel.: 055/6255217
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes27
mod_vvisit_counterTento týden3891
mod_vvisit_counterTento měsíc31441
mod_vvisit_counterSpolu1918615
Zde: 18 navstevniku, 1 bots online