Tisk

Už vím co budu číst: Josef Čapek – malíř a spisovatel

Posted in Zprávy - Už vím, co budu číst

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Pro poslední letošní setkání přátel dobré knihy jsme zvolili Josefa Čapka – malíře a spisovatele. Při vyslovení jména Josef Čapek si jistě každý hned vzpomene na Pohádky o pejskovi a kočičce a také, že spolu s bratrem Karlem psali pod jménem Bratří Čapkové. Ale  J. Čapek kromě toho napsal sám množství novel, esejí, próz, dramat, žurnalistických textů, výtvarných esejí, próz, dramat, žurnalistických textů, výtvarných kritik a teoretických esejí. Dále je známý svou scénografickou prací, karikaturami, ilustracemi a knižními obálkami. Nejvíce ale J. Čapkovi záleželo na malířské práci. O tom se mohl přesvědčit návštěvník jeho souborné výstavy v Praze nebo v Pardubicích, na které bylo 709 exponátů. Naše povídaní o J. Čapkovi a čtení ukázek z jeho tvorby bylo doplněno promítáním kvalitních fotografií obrazů tohoto nevšedního umělce i s jeho ponaučením pro prohlížení obrazů: „Nejprve třeba míti obrazu plné srdce, aby pak mohly býti plné oči“.
„Chlapec, který se chtěl stát kolovrátkářek, hasičem, kapitánem, neb cestovatelem, se špatně učil, i usoudili, že z něho nic nebude. Proto ho dali do továrny. Koval skoby, počítal, montoval stroje, tkal nekonečná pásma ubrousků a ručníků a nad kilometry vojenského cvilichu určeného pro Čínu se posléze roztoužil po přírodě, že utekl z fabriky a stal se malířem, což se mu doposud nevyplatilo“. Bratří Čapkové: Předmluva autobiografická ke knize Krakonošova zahrada, 1918.
Tento krátký a výstižný životopis jsme doplnili dalšími údaji z jeho života.
Na Čapkovu tvorbu měl velký vliv pobyt v Paříži. Jednu z jeho expresivních hlav – Hlava nevěstky – zvolil americký režisér Wilsona na plakát pro hru Věc Makropulos Karla Čapka, která je od minulého roku v repertoáru Národního divadla v Praze. Jak těžce na něho doléhaly události I. světové války se posluchači dozvěděli z dopisu S. K. Neumannovi. Z počátků dvacátých let pochází mimo jiné obrazy i Čapkův autoportrét Mr. Myself a také prózy přečtené na našem setkání: Člověk a zvíře, kde se autor zamýšlí nad vztahy mezi člověkem a zvířetem a Buď práci čest! Jako dnes i tenkrát se vyráběly nekvalitní a rozesychající se skřínky a nářadí, které není určené pro to, k čemu bylo vyrobeno.

uz_vim_rijen_01
uz_vim_rijen_02
uz_vim_rijen_03
uz_vim_rijen_04
uz_vim_rijen_05
uz_vim_rijen_06
1/6 
start stop bwd fwd

Když se mu narodila dcera Alena, byla jeho tvorba silně ovlivněna touto radostnou událostí. J.Čapek rád jezdil i na Slovensko, zamiloval Oravu a odtud pochází řada obrazů s oravskými motivy. Ke konci třicátých let Josef Čapek velice těžce nesl politickou situaci, jež neodvratně směřovala k válce. Právě z této doby pocházejí obrazy s chmurnou oblohou jako je např. Mrak i větší část knihy Psáno do mraků.Hned 1. září 1939 v den vyhlášení II. světové války byl J. Čapek zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a poté internován v koncentračním táboře Dachau, Buchenwald. Zde vytvořil soubor drobných kreseb a překlady poezie. V Sachsenhausenu napsal soubor básní vydaných v roce 1946 pod titulem Básně z koncentračního tábora. Jeden tento vzácný výtisk vlastní i košická Veřejná knihovna J.Bocatia. V únoru 1945 byl deportován do koncentračního tábora v Bergen - Belsenu, kde v dubnu, pár dní před osvobozením tábora britskými jednotkami podlehl tyfové epidemii. Josef Čapek má symbolický hrob na Vyšehradě.
Na konec našeho literárního setkání jsme zařadili tvorbu ilustrátorskou i spisovatelskou, která je nejvíce známá – tvorbu pro děti. Že není tak jednoduché ilustrovat dětské knížky se posluchači dozvěděli z prózy O ilustrování dětských knížek. Tady samozřejmě nechyběly obrázky k pohádkám O pejskovi a kočičce. Z knížky Povídejme si děti jsme vybrali povídání O mytí.
Návštěvníci viděli 32 fotografií Čapkových obrazů a ilustrací. V Knihovně J. Bocatia  je možné si vypůjčit mnohé z jeho děl.
Ani na tomto setkání nechyběla hudba, byl to opět čtyřruční klavír a improvizace v podání Michaly Kučerové a Romana Píše. Ukázky četli Helena Miškufová, Michala Kučerová, Eva Balušíková, Roman Píš. Úvodní a závěrečné slovo patřilo jako vždy paní ředitelce knihovny Kláře Kernerové. Těší nás, že o naše literárně hudební odpoledne je stále zájem, posluchačů neubývá, proto budeme pokračovat i příští rok.

Eva Balušíková